Vážany * Každoročně vyráží manželé Dvořákovi z Vážan před vánočními svátky do Prahy. Důvodem nejsou tradiční lákadla jako jsou vánoční trhy nebo divadla, ale návštěva Pražského hradu. Velitel Vojenské kanceláře prezidenta republiky generálporučík František Hrabal totiž manžele Dvořákovy zve každý rok na hrad. „Deset let jsem pracoval ve Vojenské kanceláři prezidenta republiky (VKPR) a to od roku 1975 do roku 1985. Byla to pro mě velká pocta, že si mě pro mé vojenské úspěchy vybrali přímo do prezidentské kanceláře,“ vzpomíná plukovník Antonín Dvořák, který je nejstarším občanem Vážan a letos oslaví úctyhodných pětaosmdesát let a diamantovou svatbu k tomu.
V krabici od ručního vysavače má plukovník spoustu ocenění a řádů. Posledním je Pamětní odznak, který má pouhé dva roky. „Pamětní odznak k 90. výročí vzniku VKPR předal v prosinci roku 2008 panu plukovníkovi Dvořákovi náčelník
VKPR generálporučík František Hrabal. Jedná se o symbolický pamětní odznak, který obdrželi všichni žijící bývalí pracovníci VKPR na slavnostním setkání na Pražském hradě coby upomínku na uvedené významné výročí založení VKPR,“ vysvětlil podplukovník Martin Machatý, pracovník Vojenské kanceláře prezidenta republiky.
Ve vojenské kanceláři působil za vládnutí dvou našich prezidentů. Prvním byl Ludvík Svoboda, který byl v době nástupu velmi nemocný. Téměř prvním úkolem tak pro nováčka bylo vytvořit plán při jmenování nového prezidenta, kterým se stal Gustav Husák. „Měl jsem na starosti celou přípravu. A to od plánu až po realizaci. Prezident Gustav Husák byl úžasný člověk a hned po nástupu si mě oblíbil,“ dodal s úsměvem vysloužilý voják.
Podle dostupných materiálů, které se dochovaly, Antonín Dvořák tak jako ostatní pracovníci VKPR zabezpečoval prezidentu republiky plnění jeho ústavních pravomocí ve vojenské oblasti. „A také jsem vyřizoval stížnosti a žádosti občanů,“ vzpomíná plukovník Dvořák.
Cesta do Vojenské kanceláře byla pro Antonína Dvořáka dlouhá a složitá. Absolvoval několik vojenských vysokých škol a sloužil u řady vojenských útvarů. Povinné dva roky vojenské služby si odsloužil na Slovensku, pak začal vojenštinu studovat. První škola, do které se pustil, byla Vojenská akademie v Hranici na Moravě. „Ve vojenské akademii jsem studoval společně s Emilem Zátopkem. Pak jsem se oženil a nastoupil do služby v Milovicích,“ rozpomíná se na své studijní začátky.
Jakmile se mladý pár zabydlel, tak došlo k přeložení. Manželé tak putovali do Bruntálu, kde se jim narodila dcera Miluše. Po nějaké době si velitelé všimli, že Antonín Dvořák patří mezi ty schopné. „Dostal jsem doporučení na vysokoškolské studium pro důstojníky v Praze. Tak jsme se opět stěhovali. Po ukončení studia nás přeložili do Kroměříže,“ přiblížil své životní cesty vojenský důstojník s tím, že v Kroměříži se jim narodil syn Antonín.
Po roce působení v Kroměříži postoupil z místa prvního pomocníka náčelníka operačního oddělení na místo náčelníka. „Divize v Kroměříži byla velké monstrum o počtu dvanácti tisíc vojáků a přes tisíc tanků. Ty bylo potřeba řídit. V zimě jsme byli v Kroměříži a v létě jsme se stěhovali na Slovensko. Tady jsme byli čtyři roky a ještě jsem studoval v Brně další vojenskou akademii,“ dodal plukovník, který pracoval v Generálním štábu dvacet let.
Tento článek je uveden na žádost redakce čtrnáctideníku. Je to malý příspěvek do kroniky části Malé Hané. Dotazovaný je boskovický rodák, jeho otec se narodil ve Vážanech, matka rozená Valentová v Kninicích. S hrdostí na náš kraj lze článek zakončit zvoláním:„Nedej zahynouti nám ni budoucím.“