Okrouhlá / Praha * Úžasný rok má za sebou Přemysl Kovář. Fotbalový brankář z Okrouhlé, odchovanec FC Boskovice se v dresu Slavie Praha stal nejen vítězem nejvyšší české soutěže Fortuna ligy, ale i domácího poháru Mol cup. Ceněný double přitom získal pražský klub poprvé od dob legendárního Pepi Bicana. To vše navíc okořenilo čtvrtfinále Evropské ligy. Část mistrovských oslav přenesl Kovář v neděli 9. června i domů na Okrouhlou, kde přátelům nejen ukázal oba poháry.
Jak probíhaly oslavy na Okrouhlé?
Chtěl jsem vzít rodinu na dovolenou a pak se ukázat tady. První den jsem slavil s rodinou a dnes dělám akci pro místní kluky. Včera jsem navíc navštívil utkání malé kopané, na plácku kde jsem vyrůstal. Přivezl jsem poháry a zároveň si zachytal za AC Okrouhlá, jelikož to ještě jde na občanku. S klukama, se kterýma jsem vyrůstal a co za mnou jezdí na zápasy. Všechny jsem pozval, ať přijdou posedět, vyfotit se s poháry, spoustu místních lidí jsem dlouho neviděl.
Je to pro vás druhý titul. Který znamená víc?
Oba byly rozdílné, ale samozřejmě o titul dva roky zpátky se bojovalo do posledního kola, takže to pro mě znamenalo víc. Zároveň to byl i můj první titul. Nyní jsme mohli slavit dopředu, měli jsme to dlouho ve svých rukou. Tento rok jsme hráli na třech úrovních, v lize, českém poháru a Evropské lize, dva roky zpět jsme se soustředili jen na ligu. První byl asi víc, nicméně letos jsme to měli zdablované tím, že jsme vyhráli i pohár. Získat double pro nás byl hnací motor a myslím, že to doceníme až v budoucnu. Na stadionu jsme koukali, že se double udělal naposledy v roce 1944. K tomu jsme byli ve čtvrtfinále Evropské ligy, takže vlastně ani nevím, jak to shrnout. Napsali jsme spoustu krásných vět do historie Slavie a budeme na to v budoucnu vzpomínat.
Po definitivě titul jste prakticky týden slavili, ale čekalo vás ještě utkání se Spartou. Měli jste před ním volnější režim?
Tím, že se podařilo v Ostravě ztvrdit titul, to bylo uvolněné. Cesta vlakem domů byla euforická, ale věděli jsme, že nás čeká finále poháru a moc jsme jej chtěli vyhrát. V pondělí jsme ještě zašli na večeři, ale v úterý už jsme jeli do Olomouce. Po získání double nastala další parádní euforická jízda vlakem a to jsme ve středu, čtvrtek a dokonce i pátek slavili, i když poslední den už jsme měli i trénink. Věděli jsme, že i když o nic nejde, pořád je to Sparta a fanoušci by nám nikdy neodpustili, kdybychom se na to vykašlali. Jak říká Honza Nezmar, sezona se hodnotí podle posledního zápasu. Byla by to černá kaňka. Trenér mi z legrace říkal „půjdeš si zachytat, vyber si deset nejstřízlivějších a ti budou hrát se Sparnou. Ale musíme ji porazit“. Nedělní oslavy už byly takové unavené. Probíhaly ještě v pondělí a pak už jsme jeli na zaslouženou dovolenou. V této sezóně nám vyšlo prakticky všechno a oslavit v posledním zápase titul, double a ještě porazit Spartu bylo skvělé.
V závěrečném derby jste navíc nastoupil v základní sestavě.
Byli jsme domluvení, že jak se udělá titul, půjdu do brány. Proto jsem na kluky tlačil, že to musí být minimálně do předposledního kola, abych odchytal derby. Mohlo to být i dřív, ale zaplaťpánbůh alespoň za to. Pro mě to byla odměna, první derby. Užil jsem si to. Kulisa byla fantastická.
Další rok vás ale nečeká nic jednoduchého. Obhajoba bývá ještě náročnější.
Je to výzva. S Milanem Škodou jsme si to říkali už po prvním titulu. Obhajoba bude těžká, všichni se na Slavii, Spartu nebo Plzeň vyhecují. Jsou to pro ně nevšední zápasy. Půjdeme od zápasu k zápasu jako letos. Hlavně si chceme vyzkoušet Ligu mistrů, to je pro nás prvotní cíl, o který se hraje již v srpnu. Minulý rok jsme to nezvládli s Dynamem Kyjev, o rok dříve s Nicosií, ale myslím, že jsme od té doby prošli těžkými zápasy a jsme zkušenější. Samozřejmě potřebujeme i štěstí, třeba s Ajaxem asi nikdo chtít hrát nebude. Ale s dalšími jsme hráli a věřím, že je to pro nás i fanoušky obrovský cíl.
Jaká je vaše budoucnost ve Slavii? Mluví se o příchodu dalšího brankáře.
Mluvili jsme o tom. Je mi už 33, ale před třemi měsíci jsem prodloužil smlouvu o další dva roky. Je to pro mě taková odměna. Příchod dalšího brankáře je pro nás ale nevyhnutelný. Může se stát, že Ondra Kolář odejde, nebo kdyby se někomu z nás náhodou něco stalo. Měli jsme tu mladého Martina Vantrubu, ale tomu to nesedlo, takže si myslím, že je pravděpodobně také na odchodu. Tým musí mít tři kvalitní gólmany. Slavie má samozřejmě spoustu dobrých gólmanů v mládeži a myslím, že by měli postupem času dostávat šanci v áčku. Teď nás ale čeká obhajoba a kvalifikace Ligy mistrů, takže za mě musí gólman přijít.
Neuvažoval jste třeba o hostování, kde budete mít větší vytíženost? Při oslavě titulu jste dokonce dostal speciální dres k pátému ligovému startu ve Slavii.
To jsem nahodil v kabině a pan Tvrdík to dal do placu. Zasmáli jsme se tomu. Já určitě odcházet nikam nebudu, mluvil jsem o tom i s trenéry, kteří to nechtějí. Uvidíme, jaká bude v létě moje pozice. Co jsme si volali s trenérem brankářů, zatím nic hotového není a do přípravy s námi jde Kuba Markovič z devatenáctky. Někoho je potřeba přivést. Hráči jako Trmal nebo Staněk jsou zajímaví. Když Ondra odejde, další gólman s námi musí být půl roku, aby si zvykl na náš styl.
Chcete ve Slavii pokračovat i po kariéře?
Tak určitě. Nedovedu si představit, že by kdokoliv na mém místě nebral jakoukoliv práci ve Slavii. Dělal jsem si C a B trenérské licence a nyní se chystám na brankářskou. Příští rok v tom chci pokračovat, abych byl do budoucna připravený přejít z hráčské kariéry na trenéra.
V profesionálních začátcích jste působil v Uherském Hradišti. Nyní tam mají Boskovice dalšího odchovance Jiřího Borka. Sledujete jeho kariéru?
Jsme v každotýdenním kontaktu, vzal jsem si ho pod křídla. Na Slovácku ho vedou trenéři, kteří tehdy trénovali mě. Myslím, že má před sebou velkou budoucnost. Je dynamický, teď vyrostl a dokázal se už v sedmnácti prosadit do devatenáctky. Má to v hlavě srovnané a ví, čeho chce dosáhnout. Zachytat si ligu a je k tomu na dobré cestě. Ale je důležité, aby v tom pokračoval a také zvládl školu. Člověk musí mít v ruce papír, protože neví, co se může stát. Když mě skončila ve 24 letech smlouva, přetrhl jsem si vazy v rameni a šel dokonce na pracák v Boskovicích. Tři měsíce jsem byl úplně out, až mi jeden manažer zařídil třetí ligu. A odtud se vše rozjelo. Zkrátka musí pořád věřit a to platí i pro kohokoliv jiného. Budu mu fandit, píšeme si po každém zápase, a když hrál na Dukle, byl jsem se na něj podívat. Musím říct, že se učí rychle a je pracovitý. To bude důležité i pro přechod do mužského fotbalu. Věřím, že to zvládne.(Luke)